Ono je to dáno tím, že každý člověk má jinak nastavené priority, a proto se většinou každému líbí něco jiného, a tudíž také někde jinde. Proč tomu tak je? Inu, důvodů mohou být tisíce. Například jeden z nich je ten, že se velké většině lidí líbí nejvíce tam, kde vyrůstali. Tím místem ovšem nemusí být jen město či vesnice. Ale například místo, kam často jezdívali, třeba na již zrušené pionýrské tábory. Je ovšem nutno uznat že se to také v člověku někdo dosti hádá. Někdo byl unesen krásou Alp, protože má rád hory všeobecně a Alpy, nu to je přece krása sama o sobě. Jenže pak se vrátil domů a zajel si na místa, kam jezdíval právě na onen pionýrský tábor. Obyčejný, skoro neznámý Spálovský mlýn. A tu naráz zapomenul na krásné velehory a řekl si, že tady je to přece jen hezčí.  

Nu a položte takovému člověku, který takových krásných zákoutí a míst prošel třeba stovky. Skutečně je hodně těžké říci, kde by rád strávil třeba zbytek života. Inu, tak už to s člověkem je. Nejhezčí místo na tomto světě se prostě určit nedá. Každý cestovatel vám odpoví něco jiného a každý se bude jen tiše usmívat, když bude muset vysvětlit proč. Tak už to chodí. Někdo se dojímá na alpskými velehorami a jinému stačí bublání potůčku, u kterého strávil polovinu života a kam se bude rád po letech vracet.

Zcela jistě máte takové místo i vy. A pokud už na vás takové to zvláštní kouzlo nepůsobí, je to dosti velká škoda, protože přicházíte o něco, co se dá jen stěží popsat. Nedokáže to asi žádný sebelepší spisovatel. I když má někdo rád hory, jiný zase třeba moře, každý se rád někam vrací. A může to být jen obyčejný turista, který chodí nejvíce pěšky, stejně jako námořník, který tam někde na širém moři vzpomíná na své místečko někde v lesích. Važme si takových míst a dbejme, aby zůstala zachována i příštím generacím, Může to být i váš potomek, který si ho oblíbí.