Čechy byly na přelomu devatenáctého a dvacátého století středem průmyslu, tehdy ještě Rakousko Uherska. Počátkem dvacátých let dvacátého století spatřila světlo světa česká koruna a dlouho dobu si udržela přední místo jako nejpevnější měna mezi evropskými státy a co se týká ekonomiky, řadila se mezi desítku nejproduktivnějších zemí světa.
Nástup fašismu
Po nástupu fašismu si bohužel Čechy toto přední místo neudržely, veškerá ekonomika sloužila vládnoucímu Německu, propad zaznamenala i hodnota české koruny. Násilím byly spojovány velké společnosti.
Nástup komunistické strany
„Vítězný“ únor znamenal pro českou ekonomiku zestátnění průmyslových firem. Až v polovině padesátých let se začala ekonomika znovu probouzet, ale bohužel už nikdy nedokázala dohnat rozdíl, který vznikl během několika desítek let. Je uváděn propad na jednu pětinu původní produkce. Československá socialistická republika se ubírala směrem pro ekonomiku negativním kvůli vysokým nárokům na energie a orientací na vojenské účely.
Konec ČSFR
Přesto, jak si špatně ekonomika dlouhá léta pod vedením komunistické strany s přizpůsobením se Sovětskému svazu vedla, prošla určitou reformou za přispění Mezinárodního měnového fondu. Porevoluční léta znamenala pro ekonomiku zásadní obrat, a to díky privatizaci, restitucím a investicím ze zahraničí. Co se týká české měny, ta si prošla velkými výkyvy, až v polovině 90. let minulého století se dalo mluvit o její stabilizaci.
Stabilní základy měla vždy české ekonomika díky těžbě uhlí a nerostných surovin (uran, kaolin). Čechy byly soběstačné, i co se týká zemědělství, bohužel toto bylo výrazně omezeno nařízeními Evropské unie. I přesto si pořád Čechy stojí dobře především v oblasti strojírenství, potravinářství a výrobě energie a v posledních letech i díky turistickému ruchu.